Letní škola stepu - Klášterec nad Ohří

Fotogalerie 2004

Step s Pavlem

Pro letošní lekce bylo připraveno opět několik krátkých choreografií. Vyučovaly se také figury ve stylu stepařských filmů Harlemu třicátých let minulého století. Variace bez rekvizit byly postaveny pro rychlejší tempa s cíleným efektem svižného stepu, což vhodně kompenzovalo koordinačně náročnější step s rekvizitou (viz. dále). Některé figury byly sice fyzicky náročnější, ovšem excentrické výkony v budoucích produkcích účastníků diváci jistě rádi ocení. Pavlovo variace kladou důraz na choreografie nohou i těla, které prováděné v patřičném tempu a přesnosti mohou dát vzniknout silnému stepařskému dojmu, což se účastníkům kurzu povětšině skvěle dařilo.   

Step s Petrem

Petrovo techniky a jejich rytmické kombinace se také setkaly s nadšeným zájmem účastníků stepařských lekcí. Poklidný a pohodový step s precizně prováděnou technikou v zajímavém frázování trochu provětral i tajemná zákoutí stepařských myslí tanečníků. Figury byly zajímavé také z pohledu prostorové choreografie. Ani o rychlejší tempa stepu nebyla nouze, a tak si každý účastník mohl odvézt mnoho variací i inspirací k vlastní tvorbě v podobě rytmů, kroků nebo obojího dohromady.   

Práce s rekvizitou

Člověk je tvor důmyslně stavěný a je mnoho dovedností, které je schopen vstřebat, byť by tomu na počátku sám příliš nevěřil. Práce s rekvizitou je zajímavým doplněním klepavého umění, a tak Pavel letos zařadil i práci s hůlkou a kloboukem. Některé variace byli spíše cvičením, jiné již hotovými choreografiemi, propilovány do jednotlivých detailů. Kdo poctivě trápil svou mysl i tělo koordinací ovládání rekvizity se stepem, byl na závěr kurzu jistě mile překvapen, co vše jsou jeho končetiny schopny vykonávat najednou, a to vše v patřičném rytmu a tempu. Hůlka tak může prakticky doplňovat plejádu stepařských zvuků i pohybů o další možnosti. O stepu se někdy hovoří jako o "umění několika žánrů" a step, jako "bicí hudební nástroj" je s pomocí hůlky nástrojem mnohem bohatším a živějším. Nezanedbatelná je také role hůlky v "tanečním" pojetí stepu, kdy se jedná o výrazný choreografický nástroj. V globálu pak stepařské číslo s hůlkou může působit daleko květnatějším uměleckým dojmem, obzvláště zapojíme-li některé prvky žonglu.   

Jazz dance se Zorkou

Tentokrát se Zorka zaměřila na práci s energickou choreografií, krerá patřičně protrénovala naše skryté i dávno objevené šikovnosti. Choreografie nebyla ani příliš složitá, ani zhola jednoduchá, přesně tak, aby vhodně vykompenzovala ostatní aktivity kurzu a zapojila do akce i jinak nepoužívané partie těla. Pohybovky vždy zahajovaly tréninkový den a startovaly naší psychyku do pracovního stavu a Zorce za ně velký dík.   

Život v KD

Stepař/stapařka, jak nás někdy lidé nazývají, je také člověk. Člověk spící, jedící, pijící, lenošící, hrající si, družící se, ... , jako každý jiný. Kulturní dům v Klášterci opět poskytoval dostatek prostoru pro všechny tyto lidské činnosti. Letos se dokonce podařilo nasmlouvat obědy přímo v kavárně sídlící v objektu, což především šetřilo čas pro další činnosti, a vzhledem k dobrým cenám i peněženky účastníků. Teplé sprchy se již staly samozřejmým standardem této školy a možnost ubytování přímo v objektu zdarma je také nezanedbatelná výhoda otrlejších "kempistů". Letos byla celkem slušně využita i parkovací plocha před kulturním domem, kde se odehrávaly sportovní hry ve volném čase (Gorodkám třikrát sláva), a tak ti, co neměli potřeb tobogánů, nebo plážových sportovišť blízkého Aquaparku, zřícenin okolních kopců, sortimentu blízkého supermarketu, nebo pohostinnosti okolních restaurací, snad ani nemuseli opouštět kulturní dům.   

Závěrečné fotografování

Tak jako většina hromadných akcí, končí i klášterecká škola stepu fotografováním skupinových fotografií, a tak ti, co se ještě nerozjeli do svých koutů Čech, si svorně sedají na schodiště před hlavním vchodem kulturáku (loni jsme skákali, příště si možná i lehnem ... uvidíme). Letos se podařila skvělá fotografie s nádechem nostalgie a zasněným pohledem v dál. Někdo možná trpěl bolestí zubů, a tak se v té skupince docela dobře se svým utrpením schoval, ale to je jen domněnka po detailním prostudování fotografie.

Protože i fotoaparát bývá většinou na baterky, které nejsou věčné a plánují si svůj podraz na nejnevhodnější chvíli, děkuji Liborovi za tuto fotografii, která si zde zaslouží být.   

TOP navigace WWW sídla Více na http://www.tap.hrubec.com
Přijeďte si s námi také zastepovat - zdravě a kulturně se protáhnout.
Kontakt:   tap@hrubec.com  604 455 875